duhovit
духовит/duxǒʋit/
EnПРИЛАГАТЕЛЬНОЕ
-
остроумный; смешнойNjen muž je veoma duhovit čovek. — Её муж очень остроумный человек.To je bio duhovit odgovor. — Это был остроумный ответ.
Формы
| м. р. | ж. р. | ср. р. | |
|---|---|---|---|
| Им. | duhovit | duhovita | duhovito |
| Род. | duhovita | duhovite | duhovita |
| Дат. | duhovitu | duhovitoj | duhovitu |
| Вин. | duhovit | duhovitu | duhovito |
| Зват. | duhovit | duhovita | duhovito |
| Твор. | duhovitim | duhovitom | duhovitim |
| Предл. | duhovitu | duhovitoj | duhovitu |
Сравнительная степень: duhovitiji
Антонимы:
dosadan